art-cover
„Composition. Composition is hidden in every object. Line. Line reads an objects and generates a sound and light. De/composed. De/composed project bring object back to life. “

anotace:     

Na počátku tohoto projektu stála fascinace barokem, přesněji řečeno barokními sochami. Jedná se o nesmírně dynamické objekty plné života, pohybu a emocí. Vše je však zmrazeno v jednom momentu. Nedokončený příběh a nevyřčená gesta jakoby prosila o naplnění. Tenze mezi rigidní kamennou strukturou a jejím obsahem je zneklidňující. Vyvolává otázky, zda je možné nějakým způsobem tyto objekty přivést zpět k životu. Tento život se odehrává v přidané vrstvě nemateriální povahy, která však musí být objektu inherentní. Její obsah nepochází z vnější, ale vyvěrá z jádra a podstaty objektu. Každý objekt má svoji vnitřní transcendentní podstatu, která je však abstraktní a tudíž nemateriální. Klíčem ke zhmotnění této vrstvy je kompozice objektu, která je mostem mezi abstraktní rovinou jeho podstaty a materiálním světem.

akce: SIGNAL 2014

místo: Karlův most, Praha

foto: Alex Dobrovodský, Vladimír Nálepa, Jan Hostinský

 

 

koncept:

Kompozice v tomto konceptu dospěla až do roviny, kde se nestává pouze nástrojem k vyjádření, ale i vyjádřením samotným. Kompozice vytváří základ přidané vrstvy díla, ve které objekt ožívá. Kompoziční prvky a principy vytváří novou partituru pro světlo a zvuk, jejichž prostřednictvím se projevuje skrytý vnitřní život sochy. Převod kompozice na světlo a zvuk probíhá v digitálním rozhraní, díky kterýmu je možné objekt uchopit a vytvořit z něj základ jeho nové vrstvy. Samotný výsledek se promítá zpět do reálného prostoru a vztahuje se k objektu, který je jejím základem.

 

popis:

Pro převod hmotného objektu do virtuálního rozhraní bylo využito techniky 3D scanu. Po sérii testů byla v tomto projektu použita metoda pokročilé fotogrametrie. Nová vrstva objektu se projevuje ve dvou úrovních. Jádrem konceptu je zvuková transkripce kompozice, která vychází z objemu. Další úrovní je pak světelná dekompozice povrchu sochy. Obě úrovně jsou vzájemně propojeny a pevně zakotveny v samotném objektu. Díky digitální platformě může být do procesu zahrnut i divák.

 

Zvuk je generován z objemu sochy na základě sekční analýzy, která pracuje s řezovými křivkami kompozice. Průnikem libovolné roviny objektem je plocha, ohraničená křivkou. V tomto případě je použita horizontální rovina, která se vztahuje k vertikální ose kompozice. Pohybem řezové roviny po vertikální ose dochází k neustálému proměňování křivky a je vytvořen otevřený zdroj dat. Po jejich optimalizaci tak vzniká nástroj k převodu objemové kompozice do kompozice zvukové. Řezových rovin lze generovat libovolný počet, u každé je možná individuální optimalizace, kterou lze upravovat zvukové nuance. Vertikální pohyb rovin může být předem daný, nebo určovaný uživatelem pomocí kontroleru. Zvuková úroveň se propojuje se světlem formou světelného zobrazení řezových křivek na povrchu sochy.

 

Světlo je vázáno k povrchu sochy. Stejně, jako v realitě světlo odrazem od povrchu definuje vnitřní objem, tak v přidané kompoziční rovině jsou motivy, převáděné do světelné formy získávány z povrchu objektu. Virtuální obraz sochy (3D scan) je namapován zpět na svoji předlohu. Vytváří tak vizuálně rozšířenou realitu objektu. Ve virtuálním rozhraní jsou vytvořeny motivy, generované z povrchu sochy, které odhalují jeho hlubší zákonitosti a kompoziční logiku.

Každý z těchto motivů může být propojen s generovaným zvukem nebo uživatelem. Cílem je maximální propojení a komplexita všech součástí této umělecké instalace tak, aby vytvářely integrální jednotu. Světlo a zvuk vycházejí z objektu, do kterého se zpětně propisují, zároveň se ovlivňují vzájemně. Do tohoto systému může vstoupit divák či umělec, který je svými zásahy schopen ovlivňovat vytváření nové audio-vizuální kompozice. Zpětně jak pak konfrontován s objektem, jehož novou vrstvu spolutvoří.